Jiří Jelínek pro Týdeník Euro

Na šéfovi Cestovní kanceláře Fischer Jiřím Jelínkovi vás spolehlivě zarazí jedna věc. Jeho věk. Ne snad, že by 42 let bylo pro manažera nějak výjimečných, ale on stojí v čele jedné z největších českých cestovek už 11 let. Nastoupil tam v době, kdy tehdejšímu majiteli Václavu Fischerovi došly peníze. Dluhy zaplatil současný vlastník Karel Komárek, který si Jelínka přetáhl z vedení ruské pobočky prodejce spotřební elektroniky Thomson. Televize této značky už nekoupíte, přestože v Jelínkově době byly na českém trhu jedničkou. To byznysu s turistikou se daří o poznání lépe, i když čelí významným bezpečnostním rizikům.

Letošní sezona byla poznamenaná celou řadou událostí, které mají negativní dopad na turistický ruch – řecká krize, útok v Tunisku a další. Jak byste letošní rok zhodnotil?

Když budu brát celkový trh, tak ten poklesl až o pět procent. Tunisko na to mělo vliv a zpočátku i Řecko. Ovšem Řecko nebylo nakonec až tak hrozné. Bezpečnostní problém nastal pouze v Tunisku a do jisté míry i v Egyptě, což nyní pokračuje.

Podobu celého byznysu ovšem ovlivňuje i takzvaná sdílená ekonomika. Jak se trh vyrovnává třeba s nabídkou soukromého ubytování přes Airbnb?

Zrovna si připravuji prezentaci, z níž vyplývá, že celkově na cestovní ruch v Evropě připadá asi 480 miliard eur. Z toho zhruba 120 miliard jsou cestovní kanceláře a ten zbytek jsou jenom letenky a hotely. Když se podíváme na trend rezervací individuálních cestujících, vidíme, že do toho silně vstupují takzvaní online agenti, jako je Booking.com či Expedia. Podíl Airbnb je ještě velmi malý. Online agenti jsou daleko větší a hrají už nějakou roli.

Na cestovní kanceláře to vůbec nedopadá?

Cestovní kanceláře v posledních letech naopak zvyšují svůj podíl. Z byznysu prodeje zájezdů odněkud někam se přesunuly ke skupování exkluzivních kapacit v každé evropské zemi. Trend je jasný. Cestovní kanceláře jsou poměrně rizikové podnikání z hlediska marží. Snaží se proto jít do byznysu, který je přímo v destinacích. Ten je mnohdy výnosnější a méně rizikový než provoz cestovní kanceláře.

Hrozí, že tato konkurence ještě vyroste nebo na trh vstoupí někdo nový?

Na trh budou více vstupovat aerolinky. V Americe to tak funguje. Nejdřív koupíte letenku a pak teprve hotel. V Evropě začínají Air Berlin Holiday, Lufthansa Holiday. Podobný koncept rozjíždí easyJet. Oni můžou optimalizovat svoji prázdnou kapacitu. Vždy je to o tom, kdo ten produkt může tvořit a kdo rozhoduje o tom, kdo ho bude prodávat. Když ho vytvořím a jsem hoteliér, přičemž tu kapacitu můžu dát cestovní kanceláři, nebo když ho cestovní kancelář přímo vlastní, tak cestovka to prodá jenom sama sobě. A už to nikomu jinému nedá. Klíčové je mít dobré kapacity, zejména pro rodiny s dětmi.

To je z pohledu trhu; ale jak to vypadá z pohledu Fischera?

Rostli jsme v létě přes 25 procent v počtu cestujících a 24 procent v tržbách. Je to hlavně díky tomu, jaký poskytujeme produkt. Páteří jsou pro nás rodiny s dětmi. Máme velmi široké portfolio destinací. Když byl problém v Tunisku, mohli naši klienti okamžitě jinam. Velmi žádaná byla Mallorca, i když cenově byla výš. Lidé tam zájezdy kupovali, protože pro ně bezpečnost byla důležitější. Velmi dobře se prodávalo i Turecko a všechny řecké ostrovy. A dokonce i Kos, přestože se o něm v médiích nereferovalo vůbec dobře.

Je na trhu vidět i určitý přesun ze Středomoří k exotickým dovoleným? Přece jenom kupní síla roste.

Když se podíváme na exotickou dovolenou, tak tam jsme rostli o 50 procent. Měli jsme více než 16 tisíc klientů. Poprvé jsme sezonu začali dělat jinak než sezony předtím. Nabízeli jsme cestu na dovolenou pouze linkovými leteckými společnostmi. Odešli jsme od konceptu charterových letů, protože pro ně podle nás v Česku není vhodný typ letadla.

V Česku taková letadla pořád nejsou. Kde je berete?

Spolupracujeme se všemi významnými aerolinkami. Lidem jsme schopni balíčky nastavit na jejich požadovaný počet nocí. Jednou z nevýhod charteru je, že neumožňuje variabilní délku pobytu. Exotický charter ale nenajdete ani v Rakousku, kde je kupní síla větší. Tam exotickou dovolenou dělají stejným způsobem, jako ji děláme my. Český trh k tomu dospěje.

Oni ovšem mají Austrian Airlines…

Z Prahy ale zase létá Lufthansa, British Airways, Emirates. Oni mají svého národního dopravce, ale neznamená to, že na ostrovy v Karibiku s turisty nelétá někdo jiný. Je to o filozofii, aby zákazník byl ve finále odpočatější a nemusel se z letu dlouho aklimatizovat. A jak jsem řekl, charter je i z hlediska letového řádu velmi limitující. Jestliže se létá do Karibiku na deset nebo 11 nocí, letadlo vzlétne třikrát za měsíc. A to je hrozně málo, protože klient chce letět, kdy se mu zachce. Třeba na 14, 16 nebo devět dní. My mu můžeme dát flexibilitu. Každý si může vybrat aerolinku, jakou chce, a funguje to.

Jak jste zareagovali na to, že Travel Service změnil politiku a prodává občerstvení? Nechcete jít cestou normálních linek i ve Středomoří?

To, co se stalo z hlediska cateringu, bylo špatné hlavně v tom, jak to bylo odkomunikováno. Pokud se dělá takové rozhodnutí, musí to zákazník očekávat dopředu. Není možné, aby se rozhodnutí udělalo 30. června, kdy je sezona v plném proudu a létají tisíce lidí denně. Lidé to nečekají. Rozumím tomu opatření ekonomicky. Když se podíváte na většinu aerolinek tohoto typu, je catering velmi omezený. Nabízejí na krátké vzdálenosti vodu a možná sendvič. To, co fungovalo u Travel Servicu, kdy dostávali klienti například neomezeně alkohol, tak to dnes neexistuje. Byla to velká výjimka. Šlo do jisté míry o extrém.

Podle čeho určujete bezpečnost v jednotlivých destinacích?

Díváme se na to, jak to určují Britové a britské ministerstvo. Jejich doporučení jsou většinou odpovědnější a reálnější vzhledem k situaci v destinacích.

Čechům nevěříte?

Britové aktualizují doporučení každý den, Češi jsou poměrně pomalí.

Vidíte nějaké nové destinace, které nahradí ty, kde vzrostlo bezpečnostní riziko?

Začali jsme létat například do Ománu. Ten je alternativou zejména pro ty, kdo už několikrát navštívili sousední Spojené arabské emiráty. Je to velmi bezpečná destinace, a když jdete na bílou pláž, máte pocit, že jste v Karibiku.

Máte značku Privileq, která se věnuje exkluzivním zájezdům na míru. Jak se jí daří?

Jsme s ní spokojení. Za celý rok jsme zhruba 200 klientům prodali zájezdy v průměrné ceně 100 tisíc korun. Jde hlavně o zájezdy, kdy nezáleží na tom, jestli letíte daleko letadlem, nebo jedete jenom do Itálie. Záleží na programu, co chcete vidět, kde nocujete a co prožijete.

Jaká je maximální útrata?

Výjimkou není jeden nebo dva miliony korun. Maximální cena zájezdu byla téměř čtyři miliony korun.

Své ženě při výběru zájezdu vždycky říkám, aby se nedívala na česká hodnocení, protože jsou Češi málo nároční. Cítíte to podobně? Žádá Čech méně?

Myslíme si, že naopak žádá víc. Mění se to. Je to hodně dané jazykem. Angličan a Němec se v destinaci domluví, pro ně není nic zvláštního, že na ně nečeká průvodce. Oni to nepotřebují, protože se domluví a přinejhorším si vezmou taxi nebo si pronajmou auto. Ten styl cestování je mnohem individuálnější. Němec a Angličan neřeší, kdo je odveze, a nebojí se, že se ztratí. Češi mají o dovolené nějakou představu a mají někdy větší nároky než Němci.

Takže možná očekávají větší asistenci na místě, ale úroveň služeb už pro ně nehraje takovou roli. Tak mi to přijde…

Otázka je, co za jaké peníze můžete dostat. Nemůžete třeba očekávat za deset tisíc korun přepych a fantastické stravování all inclusive. To nemůže ekonomicky fungovat.

Jak se vám letos daří finančně?

Očekáváme, že tržby dosáhnou čtyř miliard a budeme mít zhruba 300 tisíc zákazníků. To znamená významný růst, protože loni jsme měli tržby 3,27 miliardy. Loni byla EBITDA 118 milionů, letos očekáváme zhruba 140 milionů korun.

Je vidět, že politika ČNB vás moc neovlivnila…

Náš výsledek by byl při jiné měnové situaci mnohem lepší. Kurz hraje obrovskou roli při nákupu hotelů i leteckých kapacit. Žijeme ale v určité ekonomice a v nějakém prostředí a musíme se s tím vyrovnat. Někdo to snáší líp a někdo hůř.