Evropský průmyslový sektor prochází obdobím hluboké transformace. Ačkoliv současný stav evropské výroby není tak kritický, jak některé narativy naznačují, v rámci většiny eurozóny stále zaostává za úrovněmi před pandemií. Nejvýrazněji je tento trend patrný v Německu, které je průmyslovým motorem Evropy, ale zpomalení je zjevné i ve Francii, Itálii a Španělsku. Přesto některé vysoce hodnotné sektory, zejména farmaceutický průmysl, odolávají a vykazují růst.
Na této stagnaci se podílí několik faktorů. Zvýšené náklady na energie, přetrvávající inflace, vysoké nominální úrokové sazby a oslabená poptávka průmysl významně zatěžují. Evropská průmyslová základna není strukturálně tak silná jako dříve – čelí rostoucí globální konkurenci a probíhajícímu posunu směrem k ekonomice zaměřené na služby. I když se ceny energií stabilizovaly, stále zůstávají výrazně vyšší než v konkurenčních ekonomikách, jako jsou USA a Čína, což dále zvyšuje náklady na výrobu.
Vývoj ekonomických koridorů
Po desetiletí byla průmyslová síla Evropy soustředěna v tzv. „Modrém banánu“ – koridoru táhnoucím se od Spojeného království přes země Beneluxu, západní Německo a severní Itálii. Tato dominance však postupně slábne s tím, jak si východoevropské ekonomiky, zejména Polsko a Česká republika, budují své vlastní průmyslové základny. Rozvoj nových dopravních koridorů, jako je Transevropská dopravní síť, dále přerozděluje ekonomickou aktivitu po celém kontinentu.
Nově se formující průmyslová a ekonomická centra přetvářejí evropskou výrobní a obchodní mapu:
Zlatý banán / Sluneční pás (jižní Evropa): Region sahající od Barcelony po Milán, zaměřený na technologie, luxusní zboží a logistiku.
Zlatý fotbal (střední a východní Evropa): Koridor spojující Hamburk, Berlín, Varšavu, Prahu a Budapešť, důraz na výrobu a obchod.
Zelený tranzitní pás (severní Evropa): Oblast od Kodaně po Amsterdam, specializující se na obnovitelné energie a fintech.
Přesto žádný z těchto nových koridorů zatím nenapodobuje dynamiku Silicon Valley, což poukazuje na nedostatečnou dynamiku průmyslového a technologického vývoje v Evropě.
Obchod, cla a globální trh
Provázanost globálního obchodu přináší evropskému průmyslu jak příležitosti, tak zranitelnosti. Spojené státy zůstávají klíčovým obchodním partnerem, přičemž téměř 16 % vývozu eurozóny mimo EU směřuje právě tam. Zejména Itálie a Německo jsou na exportu do USA silně závislé, což je činí zranitelnými vůči případným obchodním bariérám.
Možné zvýšení cel na evropský automobilový export do USA představuje významné riziko, protože vývoz strojů a dopravních zařízení tvoří více než 7 % celkového exportu Německa a 9 % exportu Itálie. Zároveň evropský průmysl čelí další zásadní výzvě, kterou je přechod na elektromobilitu. Čínští výrobci si již vybudovali silnou pozici ve výrobě elektromobilů, což vyvolává obavy o konkurenceschopnost evropských automobilek. Strategická partnerství a společné podniky mezi evropskými a čínskými automobilkami by však mohly nabídnout cestu k vzájemným výhodám, pokud se výroba a sdílení know-how budou odehrávat v rámci EU.
Výhled pro evropský průmysl
Evropský průmyslový sektor teď stojí na křižovatce. Ekonomická rizika přetrvávají, ale existují důvody pro opatrný optimismus. Poptávka po průmyslovém zboží by mohla růst s obnovou příjmů domácností a stabilizací inflace. Přesto se v blízké budoucnosti neočekává dramatická obnova evropského průmyslu. Cílené investice do vysoce hodnotné výroby, obnovitelných zdrojů energie a strategických obchodních partnerství však mohou poskytnout cestu k obnovení konkurenceschopnosti.
Tato analýza, založená na datech a poznatcích Moody’s Analytics a Eurostatu, byla připravena Martinem Janíčkem, vedoucím řízení rizik v MND, součásti energetického pilíře KKCG. Se zkušenostmi z Vysoké školy ekonomické a Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy pravidelně přináší odborné pohledy na ekonomické trendy a komentuje český trh. Díky svým znalostem průmyslové ekonomiky, řízení rizik a dynamiky globálních trhů přispívá cennými postřehy k diskusím o ekonomické situaci Evropy.