Karel Komárek se na první pohled může jevit jako nepravděpodobný mecenáš klasické hudby. Podnikatel, který začínal těžbou ropy a plynu, je ve věku 45 let relativně mladým členem šedivějícího publika koncertních síní. Přesto Komárek, který vlastní majetek v hodnotě okolo 1,4 miliardy amerických dolarů, postupně vydává miliony na podporu české kultury – a na oživení zájmu národa o klasickou hudbu.
„V oblasti hudby nejsem profesionálem, ale před pár lety, když jsme se rozhodovali, jaké aktivity podpoříme, vybrali jsme si hudbu. Cítili jsme, že je to oblast, která v sobě nese silný odkaz. Proto jsme se na ni zaměřili,“ vysvětlil Komárek. V roce 2008 Komárek spoluzaložil hudební festival Dvořákova Praha, jednu z nejvýznamnějších událostí na poli klasické hudby věnovanou šíření díla českého velikána, skladatele Antonína Dvořáka.
„Podle mého názoru je to nejlepší skladatel, který kdy žil, a máme štěstí, že to byl Čech,“ říká Komárek po telefonu poté, co nedávno navštívil newyorskou koncertní síň Carnegie Hall, aby si zde vyslechl svoji oblíbenou Dvořákovu skladbu, Symfonii č. 9, „Z Nového světa“.
Komárek, který je druhým nejmladším z pěti známých českých miliardářů na světě, založil skupinu KKCG začátkem 90. let 20. století jako společnost zabývající se těžbou ropy. „Začínat s podnikáním po pádu komunistického režimu bylo docela náročné,“ říká Komárek při vzpomínce na Sametovou revoluci v tehdejším Československu a následné rozdělení země. „Když jsem s podnikáním začínal, fungoval jsem každé ráno jako skladník a řidič a celý den pak jako ředitel společnosti – neměl jsem dost zaměstnanců ani peněz, abych je platil.“ Komárkova společnost získala Moravské naftové doly (MND) a jejich činnost rozšířila za hranice (dnes MND působí v Německu, Rusku, na Ukrajině, v Rumunsku a Itálii). Skupina KKCG vlastní v současnosti majetek v hodnotě okolo 2,5 miliardy amerických dolarů; podniká v oblasti plynárenství, turistického ruchu, národních loterií a investuje do nových technologií a biomedicíny.
Podle Komárka to má na svědomí komunistický režim bývalého Československa, že se Dvořákovi, který část své kariéry pracoval ve Spojených státech amerických, nedostalo náležitého uznání. Komárkovým posláním je tedy vzdělávat a snažit se zaujmout české posluchače během několikadenního festivalu pořádaného v hlavním městě Praze. V rámci osmi ročníků festivalu se uskutečnilo 130 koncertů, a které navštívilo přes 100 000 posluchačů.
„V letošním roce zaznamenal tento festival největší návštěvnost v celé své historii a opravdu jsme se zaměřili na mladé lidi,“ vysvětlil Komárek. „Pokud je naším cílem podporovat českou kulturu, musíme ji prodávat především mládeži. To je velmi důležité.“
Nejen za tímto účelem dal program festivalu dohromady velmi oblíbená i raná díla, včetně Dvořákovy první opery Alfred, která nikdy nebyla uvedena ve své původní verzi. Na uvedení nejslavnějších Dvořákových děl v koncertní síni Rudolfina spolupracovalo s Českou filharmonií také trio mladých umělců.
„Chceme mladé lidi přivést do koncertních síní, ale oni nepřijdou jen poslouchat, dílo je musí zaujmout,“ vysvětlil Komárek. Zdá se, že to zafungovalo: všechny koncerty pořádané v rámci festivalu byly vyprodané.
Komárek také založil cenu Antonína Dvořáka každoročně udělovanou českým umělcům. (V letošním roce získal tuto cenu dirigent České filharmonie, Jiří Bělohlávek, který ji v listopadu převzal v Carnegie Hall).
Kromě několika soukromých a státních příspěvků tento festival z většiny financuje sám Komárek, který říká, že na pomoc umění a kultuře ročně vydá „několik milionů“; další prostředky pak věnuje na revitalizaci parků, takže jeho každoroční příspěvek na charitativní účely dosahuje zhruba 5 milionů amerických dolarů.
Stejně jako Česká republika se i Spojené státy americké potýkají s šedivějící a nezúčastněnou populací. Podle nedávného průzkumu Národní nadace pro umění (National Endowment for the Arts) jsou posluchači klasické hudby na ústupu – z 9,3 % dospělých v roce 2008 na 8,8 % v roce 2012. V roce 2012 představovali dospělí starší 55 let 36 % publika, v porovnání s 33,5 % v roce 2008; podíl dospělých ve věku 25-45 let mezi posluchači se snížil, zatímco největší účast byla zaznamenána u osob ve věku od 65 let výše. Komárek doufá, že i díky jeho podpoře se může oživit zájem lidí o Dvořáka také v USA a následně i zájem o vlastní americké hudební dějiny, od Barbera po Cage, od Ivese po Cartera.
Komárek, který svůj čas dělí mezi Evropu a Spojené státy americké, vnímá filantropii jako součást svých povinností. „Nechci být jen podporovatelem, který dává peníze a už se nestará a jaké aktivity se za ně uskuteční,“ vysvětluje Komárek. „Stejně jako je podnikání součástí mého života, tak stejnou součástí je i podpora a odpovědnost za společnost, ve které žiju.“